Česky English

Kontaktní zóny

Jak vám každý zkušený závodník potvrdí, na bězích s kontaktními zónami se tzv. láme chleba. Kdo nemá rychlé a přesně provedené zóny, nemá na velkých soutěžích šanci. Zónové překážky jsou oproti ostatním zvláštní. Každá překážka se dá učit několika způsoby (slalom, skokovka), ale výsledný efekt je vždy stejný. Do slalomu pes nabíhá vždy s první tyčkou na levé stravě a vybíhá ven ze slalomu s tyčkou na pravé straně, skokovka se nedá překonat jinak než přeskokem tyčky, atd. Na zónových překážkách se pes musí trefit na barevná pole na překážce, která díky neznalosti konstruktérů překážek a nevhodně zvoleným barvám většinou ani nevidí, ale může to udělat několika velmi rozdílnými způsoby - buď zónu plynule proběhne, nebo projde a nebo se na ní zastaví, případně se zastaví až za ní.



Kudy cesta nevede

Je několik používaných technik „učení“ zónových překážek, ale většinou mají zcela opačný výsledek. Většina z nich je založena na tom, že u sestupné zóny stojí psovod, případně jeho pomocník. „Výsledek“ na sebe nenechá dlouho čekat. Pes se na zónu bojí seběhnout a nebo ji vůbec nerespektuje, případně uhýbá psovodovi a skáče bokem z překážky. Takové zóny jsou většinou pomalé a nejisté, nebo naopak přeskakované z půlky sestupné části překážky. Jejich bezchybné překonání je v mnohých případech jen šťastná náhoda. Většinou stačí, aby psovod nestihl být u sestupné zóny a „je vymalováno“, hned je tu 5 trestných bodů.  Pokusím se je popsat.  Také s nimi mám nemalé zkušenosti. Ale člověk se stále učí a teď už aspoň vím, že tudy cesta skutečně nevede.

Chytání psa na zóně


Tohle rozhodně ne!! Naprosto špatný způsob. Pes vůbec nechápe, co má na zóně dělat, protože se s ním fyzicky manipuluje a po něm samotném se nic nechce. Ale navíc si spočítejte „platné“ pokusy, kolikrát se vám podaří psa chytit v ten „pravý“ moment? Navíc tento způsob může některé psy dovést k takovému odporu a nejistotě, že začnou zónu skákat, jen aby ji měli co nejrychleji za sebou, případně nebudou chtít na překážku ani vyběhnout a nebo se budou pomalinku sunout dolů se staženým ocasem a děsem v očích. Pes tohle „cvičení“ chápe pouze po psím. Tímhle ho můžete naučit jen rychle skočit pryč, aby mě páníček (případně jiný netvor) zase nechytil za chlupy, nohy nebo ocas. A pokud máte citlivější stvoření, tak ho tím tak vystresujete, že to od vás může brát jako zradu. Případně si to spojí s tím, že pokud není na konci uloven a odlapen, tak vyhrál a příště to bude dělat automaticky a ještě rychleji, popř. dřív. Což znamená, že ho na závodech jednou nechytíte a už to bude považovat za správné. Musíte se naučit myslet jako pes a pak ho můžete učit  cokoliv.



Zabránění seskočení ze zóny tělem psovoda

Podmínkou je, že psovod je na konci překážky. Postaví se u sestupné zóny čelem ke psu a vlastním tělem mu tak brání ze zóny odejít. Tento způsob může fungovat jen u psychicky velmi odolných psů, kterým nevadí jít přímo do psovoda. Většině psů to ale spíš natolik vadí, že se naučí skákat ze zóny bokem. Velkou nevýhodou je, že pokud máte opravdu psa „tvrďáka“ a je na závodech natěšený a vyhecovaný, velice lehce do vás napálí a vy se budete válet v kotrmelcích, zatím co váš parťák se bude radovat, co se mu to povedlo a nebo si mezi tím zvolí vlastní trasu, než si všimne, že vás postrádá. Pokud máte pejska citlivého, naopak ho to může psychicky tolik vydeptat, že bude chodit dolů jen velice nerad, případně bude skákat už někde v půlce do boku a vy budete nešťastní a on ještě víc. Tudy tedy také cesta rozhodně nevede.



Ukazování na zónu, vedení

Tohle je poměrně často vidět u začínajících závodníků, ale nejen u nich. Ale ve většině případů to dopadne tak, že psovod se soustředí, na zónu ukazuje, ale pejsek mu skočí přes ruku dopředu, případně do boku a pak je v zápětí k vidění diskvalifikace, kdy psovod nestačí zareagovat na nastalou situaci. U rychlých psů to může způsobit ztrátu koncentrace a znejistění. U vnímavých psů to může vést k tomu, že pohyb ruky berou jako další povel a uhnou do směru, kam ruka ukazuje a seskočí bokem z překážky. U pomalých pejsků je možné, že tento způsob bude fungovat, ale rozhodně je lepší způsob, jak pejska naučit zónové překážky.

Něco jiného je vedení za rukou, kdy je psovod před psem a rukou, ve které má na tréninku pamlsek, psa svede až na konec zóny. Tento způsob je hodně často používán u psovodů s malými pejsky. Nevýhodou je, že musíte mít velice rychlé nohy, abyste pejska uběhli. Pokud je takové nemáte…… Dalším zádrhelem tohoto způsobu vedení je, že pokud je pod sestupnou částí například tunel (což e velmi oblíbené) tak tento druh vedení nevyužijete a můžete jen doufat, že pejsek seběhne dolů sám. Většinou hupsne rovnou za vámi nebo se zastaví a rozštěká. Tohle je úkol, který nezná a tak ho vyřeší po svém nebo bude čekat, až mu z té prekérní situace pomůžete.

Každopádně je jakékoliv ukazování nebo vedení na zóně pro psa spíš rušivým vlivem, který ho rozptyluje od jeho úkolu –  šlápnout na zónu.


Pamlsky nebo hračky za zónou

Výhodou je, že pes překážku překonává většinou v maximální rychlosti, protože ví, že ho na konci čeká odměna. Bohužel pes si na odměnu na konci zvykne a závislost na hračkách pak ale může opět vést k tomu, že se provedení zóny na tréninku a na závodech bude radikálně lišit. U tohoto způsobu musíte přesně odhadnout místo, kam máte hračku či pamlsek dát, aby se pes na zónu trefil. Ale on vůbec netuší, že něco udělal správně, protože se soustředí na odměnu a ne na provedení cviku. Tato metoda se dá použít ze začátku, kdy učíte pejska rychle přebíhat přes překážku, případně tímto zpestřit trénink právě kvůli zrychlení překonání překážky. Ideální je, pokud to spojíte s obloukem. Ale je to jen začátek metody, ať už sbíhané nebo zastavované, rozhodně by tak neměl vypadat finální výsledek.


Rychlé a nezávislé zóny

Ideálně provedená zóna by měla být rychlá a pes by ji měl dokázat překonat nezávisle na psovodovi za jakýchkoli okolností. Zní to krásně a jednoduše, ale určitě každý potvrdí, že je to dřina a navíc ne vždy korunovaná úspěchem. U žádné jiné překážky se tak často nepřeučuje způsob překonání. A proč? Protože je neuvěřitelné množství způsobů, jak to psa naučit. Každému vyhovuje něco jiného a každý hledá tu svou správnou cestu. Když už si psovod myslí, že ji našel, tak zjistí, že to na závodech nefunguje a začíná se úplně od znova a jiným způsobem. Je velice málo šťastlivců, kterým se to povede hned na poprvé. Mít perfektně naučené zóny není otázka týdnů, ale měsíců učení a let procvičování, ať už zvolíte jakoukoli cestu. Sama teď zóny přeučuji a tak jsem se dostala ke spoustě nových informací. Většinu z nich jsem i vyzkoušela. Pokusím se je popsat, případně poskytnout odkaz na jiné stránky, kde se o tom dozvíte víc. Všechny se mi zamlouvají, protože splňují požadavky, kdy pes vypracovává zónu samostatně, rychle a pokud nic nezkazíte, i přesně.  Každá z nich má svá pro oproti. Pokud někomu z vás pomůže, bude to přesně to, co jsem touto rubrikou zamýšlela.


Zastavované zóny

Je několik způsobů, jak může pes na zóně zastavit. Jednou u nás málo používanou technikou je, že  se pes může zastavit celý na zóně nebo celý pod zónou, nebo jen s jednou nohou na zóně. Jinou, častější, možností je pozice two-on-two-off, kdy je pes předními packami na zemi a zadními na zóně ve stoje, sedu nebo lehu.  Někdy je možno tuto pozici kombinovat s dotykem čumáku o zem. Pes na zóně většinou čeká na další povel psovoda.

Výhody : Psovod má nad větší kontrolu nad provedením cviku. Pes na zóně zastaví a je jednodušší vyřešit obtížné situace, případně otočení za zónou. Pes tento způsob velice dobře a rychle chápe. Je pro něj jasně srozumitelné, co se po něm chce. Vnímá rozdíl povrchu pod předníma i zadníma nohama. A co si budeme povídat, většině psovodů vyhovuje, protože si zvládnou doběhnout, kam potřebují pro další pohyb po parkuru, případně se trošku vydýchat a nabrat sílu.

Nevýhody: Překonání zóny je pomalejší. Při špatném tréninku a špatném provádění, může škodit pohybovému aparátu psa. Za velmi důležitou považuji důslednost. Pokud není psovod i na závodech důsledný a pouští psa ze zóny dříve, než se zastavil v naučené pozici, nejspíš ji velice brzo pes přestane dělat. Jsou psi, které zastavování na parkuru obtěžuje, případně přímo štve. Pokud se pes místo na zóně zastaví pod zónou, tým je diskvalifikován za přerušení běhu psa na parkuru. To samé platí, když je pes naučený zpátky na zónu nacouvat. A v neposledním případě jsem už zažila i situaci, kdy pes dopadl předníma nohama za zónu dříve než zadníma na sestupnou zónu, posoudí toto rozhodčí jako zpětný pohyb a to znamená rovněž diskvalifikaci týmu.

 

Pozice two-on-two-off

 

Sbíhané zóny

Je několik způsobů, jak dosáhnout svého cíle. Pokusím se několik popsat. Každé mají své pro i proti. Ostatně jako všechno ve výcviku psů. Každá je náročná na něco jiného. Ale všechny chtějí tři věci: důslednost, čas a pozitivní motivaci.

 

Podle Silvie Trkman

Na jednu stranu to je velmi jednoduché, ale vyžaduje to hodně času a opakování, takže to není metoda, kterou bych doporučila každému. Jako každá metoda to má své výhody a nevýhody: očividnou výhodou je nejrychlejší způsob, jak udělat zónu a nevýhodou je, že trvá déle, než jí dosáhnete - oproti častěji používaným metodám. Více ZDE – podrobný popis nácviku, nebo přímo na stránkách Silvie – v angličtině http://www.silvia.trkman.net/

Tady jen pro informaci, abyste věděli do čeho jdete. Citát ze Silviiných stránek:

„- Jak dlouho trvá, než se pes naučí sbíhané zóny?

Rekord držený jednou BC je dostat se z prkna na normální kladinu za méně než dva měsíce. Průměrně trvá čtyři měsíce práce na prkně, než se dostanete k normální kladině (když trénujete skoro každý den) a pak další měsíc nebo dva než můžete kladinu používat v sekvencích (když na normální kladině trénujete třikrát do týdne). S La mi to trvalo ještě déle, protože jsem se sama učila. S Bu to šlo rychleji.“ Podotýkám, že musíte mít několikrát denně přístup k prknu!!

Ali Roukas-Canova

Tady jde o to, naučit psa proběhnout zónovou překážku tak, že se dotkne určeného místa, které má předem naučené. Zvlášť se pak učí rychlé přebíhání kladiny či áčka pomocí oblouků a u áčka se ještě používá regulátor kroku - nebo jak by se to dalo popsat. Musí se dát na správné místo tak, aby pes dopadl nad zónu a dalším krokem akorát šlápl do naučeného místa. Můžete sledovat i v Rickyho výcvikovém deníčku.

Překonání překážek v maximální rychlosti – provádí se pomocí oblouků, aby si pes nezvykl na zóně skákat a regulátoru kroku na áčku. Nejdříve psa naučíte samostatně probíhat obloukem, teprve pak se skombinuje se zónovkami. Ideální je, pokud s tím začnete od štěňátka. Pro nácvik targetu je lepší použít menší pro kladinu a pokud máte možnost i většího pro áčko. Můžete začít s větším a pak ho střídat s menším. Nejdříve musíte naučit psa, aby se targetu dotýkal předními packami. Lze to udělat tak, že si kleknete (pokud můžete a nejste zrovna po operaci kolene), target si položíte na kolena a když se pes k vám chce dostat a dotkne se oběma předními packami desky, je pochválen a odměněn (v mém případě klik a odměna, ale může být i hračka, nebo jiná pochvala, kterou váš pes miluje). Postupně učíte psa k desce běhat z různých stran, zatímco buď stojíte, běžíte vedle, přivoláváte psa nebo ho na desku vyšlete a běžíte jinam... Je důležité aby se ještě dříve, než se deska-target  spojí se zónovou překážkou, na něm učilo všemožné vedení a návaznost na překážky. Pes se musí dotknout desky-targetu, když skočí překážku nebo zatímco běhá mezi dvěma tunely „U“. Nebo pokud nemáte tu možnost, poslouží cokoliv na oběhnutí, hlavně aby byl pes v tempu. Až když tohle všechno s deskou-targetem pes zvládá, položí se target na zónu a „od konce“ se pes učí doběhnout k desce-targetu a šlápnout na něj. Tzn. že psa postavíte kousek nad zónu, kde mu nejdříve ukážete, že je položený target. Postupně zvětšujete vzdálenost od sestupné zóny až se dostanete před překážku. Při odstraňování targetu z výcviku se nejdříve použije target se stejnou barvou, jakou má zóna a nakonec se nepoužívá target žádný, ale to už by měl mít pes pevně zafixované místo na zóně, kam šlape. Z počátku  a při každém novém cvičení s deskou-targetem se začíná z klidu a po psu chceme, aby na desce zastavil. Nejlépe pokud budete psa odměňovat pamlsky. Teprve až provádí cvik s chutí a přesně, přichází na řadu hračky a házení hraček, či běhání za miskou se žrádlem daleko od zóny a trénujete běh přes desku.

Další spousta užitečných informací je i na stránkách Katky Lerlové http://katachyon-training.blog.cz/


 
 
tvorba www stránek pro chovatele www.moonbarks.cz